„V církvi, která je jako svátost, to je znamení a nástroj Božího života, se zasvěcený život jeví jako zvláštní znamení tajemství vykoupení. Následovat a napodobovat Krista „více zblízka“, zjevovat „jasněji“ jeho sebezmaření znamená, že v srdci Kristově jsou „mnohem hlouběji“ blízko svým současníkům. Ti totiž, kteří jdou touto „úzkou“ cestou, povzbuzují vlastním příkladem své bratry a vydávají jasné a skvělé svědectví, že svět nemůže být přetvořen a Bohu zasvěcen bez ducha blahoslavenství.“

(Katechismus katolické církve §932)

V tento den si připomínáme významnou událost tajemství Ježíšova narození a dětství, kdy Maria a Josef přinesli Ježíše do Jeruzaléma, aby ho zasvětili Pánu. Podle Mojžíšova zákona musela matka čtyřicet dní po narození syna přinést v chrámě oběť a být očištěna. Prvorozený syn musel být představen Hospodinu, kterému na připomínku vyvedení z otroctví v Egyptě patřil, a musel být vykoupen. Stařec Simeon po setkání s Ježíšem byl naplněn Duchem svatým, poznal v dítěti slíbeného Mesiáše a velebil Boha.

Dlouholetou církevní tradici stvrdil v roce 1996 Svatý otec Jan Pavel II., když vyhlásil oficiálně 2. únor jako Světový den zasvěcených osob a spojil tento liturgický svátek, který připomíná Ježíšovo zasvěcení v chrámu, s připomínkou těch, kteří se v církvi zasvěcují celoživotní službě Bohu i lidstvu. Proto se také na tento svátek  konají pravidelná setkání členů různých řeholních společenství se svými diecézními biskupy.

„Svým přesvatým utrpením na dřevě kříže nám zasloužil ospravedlnění“, učí tridenský koncil a zdůrazňuje jedinečnou povahu Kristovy oběti jako „příčiny věčné spásy“ (Žid 5,9). A církev uctívá kříž zpěvem : „O crux, ave, spes unica“ (buď pozdraven, kříži, jediná naděje).                                                                                             Katechismus katolické církve §617

„Při svém putování církev zakouší, jak veliká vzdálenost dělí poselství, které přináší, od lidské slabosti těch, jimž bylo evangelium svěřeno. Jen když bude bez ustání dělat pokání o obnovu a kráčet úzkou cestou kříže, může Boží lid rozšířit Kristovo království. Vždyť jako Kristus vykonal dílo vykoupení v chudobě a v pronásledování, tak je církev povolána vydat se toutéž cestou, aby lidem zprostředkovala plody spásy.“                          ­Katechismus katolické církve §853

Pobožnost křížové cesty v kapli Povýšení sv. Kříže – Kroměříž

Každou postní neděli v 17 hod.,

po ní následuje krátká adorace, svátostné požehnání a nešpory.

„Buďte vděčné za milost povolání.“ (Matka M. Terezie) 

                                                    ­Ze slavnosti prvních slibů 28.10.2008:

 Zasvěcený člověk, zcela vydán Bohu, kterého nade vše miluje a kterému se odevzdal už křtem, se tak stává důvěrněji zasvěcen Boží službě a oddán dobru církve. Stavem zasvěcení se Bohu zjevuje církev Krista a ukazuje, jak podivuhodně v ní působí Duch svatý. Je tedy prvním posláním těch, kteří se hlásí k evangelním radám, žít své zasvěcení.

„Od počátku byli v církvi muži a ženy, kteří se rozhodli zachováváním evangelijních rad následovat Krista svobodněji a napodobovat ho věrněji; vedli život zasvěcený Bohu každý svým způsobem. Mnozí z vnuknutí Ducha svatého žili jako poustevníci, jiní dali vznik řeholním rodinám, které ochotně přijala a schválila církev svou autoritou.“

Katechismus katolické církve §918

Řeholní život pramení z tajemství církve. Je to dar, který církev dostává od svého Pána a který pak nabízí jako stálý životní stav věřícímu, jehož Bůh volá k životu podle evangelijních rad. Tak může církev jasně ukazovat Krista a zároveň se považovat za nevěstu Spasitele. Po řeholním životě se požaduje, aby ve svých rozmanitých formách vyjadřoval Boží lásku současným jazykem.

Katechismus katolické církve §926