„Já jsem s vámi po všechny dny…“ (Mt 28, 20)

Zveme na duchovní obnovy v Kroměříži:

* 7. 5. – 9. 5. 2010 (od 10 do 16 let)

* 30. 6. – 4. 7. 2010 (od 10 do 14 let)

* 11. 7. – 16. 7. 2010 – POUTNÍ (od 14 let)

Více info zde.

Ukaž mi své cesty, Hospodine, a pouč mě o svých stezkách. Veď mě ve své pravdě a uč mě, neboť ty jsi Bůh, můj spasitel. Rozpomeň se, Hospodine, na své slitování, na své milosrden­ství, které trvá věčně. Pamatuj na mě ve svém milosrdenství pro svou dobro­tivost, Hospodine! (Žalm 24)

Kaple Povýšení sv. Kříže, Koperníkova ul., Kroměříž

Svědectví P. Theodosia v Roce kněží o věrnosti církvi:

Otec Theodosius byl především věrným řeholníkem a věrným knězem a svým následovníkům zanechal obraz kněze plného lásky a nadšení v církvi: „Celým srdcem jsem katolickým knězem a vím to, protože jsem jím doopravdy.“ (ze Salzburgské řeči)

„Byl to katolický kněz, přesvědčený, zbožný, nezdolně oddaný své církvi.“ (svědectví protestanta C. Planty)

Otec byl neúnavným hlasatelem katolického učení, které v sobě nese Boží pohled na člověka a na jeho určení; byl přesvědčen, že toto hlásání nemůže být odděleno od života moderního člověka. Naopak, mělo být základem každé obnovy – osobní i sociální: „Reforma musí proměnit především nitro a potom z nitra rozvíjet vnějšek. (…) Kdo chce reformovat společnost, musí nejprve reformovat sebe sama, pak jednotlivé členy, aby Bůh skrze ně hovořil a jednal.“

* Duchovní obnova – KVĚTNÁ NEDĚLE

* Duchovní cvičení – LÉTO

Více info zde.

„V církvi, která je jako svátost, to je znamení a nástroj Božího života, se zasvěcený život jeví jako zvláštní znamení tajemství vykoupení. Následovat a napodobovat Krista „více zblízka“, zjevovat „jasněji“ jeho sebezmaření znamená, že v srdci Kristově jsou „mnohem hlouběji“ blízko svým současníkům. Ti totiž, kteří jdou touto „úzkou“ cestou, povzbuzují vlastním příkladem své bratry a vydávají jasné a skvělé svědectví, že svět nemůže být přetvořen a Bohu zasvěcen bez ducha blahoslavenství.“

(Katechismus katolické církve §932)

V tento den si připomínáme významnou událost tajemství Ježíšova narození a dětství, kdy Maria a Josef přinesli Ježíše do Jeruzaléma, aby ho zasvětili Pánu. Podle Mojžíšova zákona musela matka čtyřicet dní po narození syna přinést v chrámě oběť a být očištěna. Prvorozený syn musel být představen Hospodinu, kterému na připomínku vyvedení z otroctví v Egyptě patřil, a musel být vykoupen. Stařec Simeon po setkání s Ježíšem byl naplněn Duchem svatým, poznal v dítěti slíbeného Mesiáše a velebil Boha.

Dlouholetou církevní tradici stvrdil v roce 1996 Svatý otec Jan Pavel II., když vyhlásil oficiálně 2. únor jako Světový den zasvěcených osob a spojil tento liturgický svátek, který připomíná Ježíšovo zasvěcení v chrámu, s připomínkou těch, kteří se v církvi zasvěcují celoživotní službě Bohu i lidstvu. Proto se také na tento svátek  konají pravidelná setkání členů různých řeholních společenství se svými diecézními biskupy.

• Kroměříž 11. – 13. 12. 2009
• obnovu vede P. ThLic. Václav Slouk

Více viz DUCHOVNÍ OBNOVY.

- pro dívky od 10 do 16 let                                              

Jestli chceš zažít, jak se slaví svatý Mikuláš v klášteře, přijeď na duchovní obnovu do Kroměříže od 4. 12. do 6. 12. 2009.

Více info viz DUCHOVNÍ OBNOVY.

– hlavní svátek naší kongregace

Z meditací bl. sestry Zdenky Schelingové, milosrdné sestry sv. Kříže, která byla blahořečena 14.9.2003 Svatým otcem Janem Pavlem II. v Bratislavě:

„Když myslím na utrpení a bolesti, které na mne čekají, tím jsem radostnější, čím víc příležitostí předvídám, ve kterých budu moci dokázat Ježíši svoji lásku.“

„Radost v utrpení je: nemít žádný pocit radosti, a přece být štastná. Nikde nenacházet útěchu. Mojí největší radostí je trpět, ale ještě větší radost je, že tuto radost necítím. Jak je velmi těžké dávat Ježíši to, co si žádá, ale jaká radost z toho, že je to těžké, a jaké štěstí, že jsme v kříži tak slabí!“

„Jho našeho Pána je sladké a jen jak ho přijmeme, hned pocítíme jeho sladkost. … Dávej, ustavičně jen dávej a nestarej se o výsledek. Kristus vstal, není tu. Už nejsem přístupná každé bolesti jak předtím. Jsem jakoby vzkříšená a nejsem tam, kde se jiní domnívají, že jsem. Dospěla jsem už tam, kde už není možné trpět, protože každá bolest je mi sladká.“

Poselství sv. Jana Marie Vianneye o kříži

„Milovat s láskou znamená již netrpět. Utéci od kříže znamená být rozdrcen jeho tíží. Měli bychom se modlit za lásku ke kříži – potom se stane sladký. Přesvědčil jsem se o tom během čtyř nebo pěti let. Byl jsem velice pomlouván a nenáviděn. Nesl jsem kříže takřka těžší než jsem mohl unést. Potom jsem se modlil za lásku ke křížům a cítil jsem se šťasten. Řekl jsem si: Opravdu není štěstí mimo kříž.“

„Jak je sladké umírat, když se žije na kříži.“

„Největší kříž je nemít kříž.“

"Kdybych měl už nohu v nebi a řeklo se mi, že se mám vrátit na zem, 

abych pracoval pro obrácení jediného hříšníka, rád bych se vrátil."

Sv. Jan Marie Vianney se narodil 8. května 1786 v obci Dardilly u Lyonu. Vyrůstal v době francouzské revoluce, s náboženskými pravdami se mohl seznamovat pouze v rodině nebo neveřejným způsobem, číst a psát se začal učit až v 17-ti letech. Pod vedením faráře z blízké farnosti Ecully se připravoval na kněžství a po vysvěcení v grenobelském semináři (1815) u něho začal působit jako kaplan. V roce 1818 mu byla svěřena zanedbaná venkovská farnost v Arsu; jeho upřímná zbožnost a horlivá láska k duším ji dokázaly proměnit v ohnisko náboženského života. Nebyl teologem ani řečníkem, většinu času strávil ve zpovědnici a před svatostánkem. Ročně přicházelo za ním do Arsu až sto tisíc lidí. Toužil po řeholním životě, ale z poslušnosti zůstal ve své farnosti až do smrti (4. 8. 1859). V roce 1925 byl prohlášen za svatého a 1929 za patrona kněží v duchovní správě.