Označuje se tak duchovní život usměrňovaný Bohem, který si udržuje odstup a vládu nad hmotnými zájmy. K tomu napomáhají praktiky askeze, meditace a mystiky. Na spiritualitu se klade důraz především v klášteřích; podle toho, na co se v duchovním životě klade větší důraz, rozeznáváme i různé typy řádové spirituality (karmelitánská, františkánská, dominikánská, jezuitská), ale můžeme hovořit i o spiritualitě laické. Podle smyslu slova se jí chápe sice zprvu specificky křesťanské „být uchvácen Duchem svatým“, avšak naprosto srovnatelné jsou např. ve východních náboženstvích „stezky k osvícení“.

iEncyklopedie.cz

„Od počátku byli v církvi muži a ženy, kteří se rozhodli zachováváním evangelijních rad následovat Krista svobodněji a napodobovat ho věrněji; vedli život zasvěcený Bohu každý svým způsobem. Mnozí z vnuknutí Ducha svatého žili jako poustevníci, jiní dali vznik řeholním rodinám, které ochotně přijala a schválila církev svou autoritou.“

Katechismus katolické církve §918

Řeholní život pramení z tajemství církve. Je to dar, který církev dostává od svého Pána a který pak nabízí jako stálý životní stav věřícímu, jehož Bůh volá k životu podle evangelijních rad. Tak může církev jasně ukazovat Krista a zároveň se považovat za nevěstu Spasitele. Po řeholním životě se požaduje, aby ve svých rozmanitých formách vyjadřoval Boží lásku současným jazykem.

Katechismus katolické církve §926

Dárek našemu zakladateli k jeho narozeninám

15. února 2008: V den P. Theodosia se nám podařilo otevřít webové stránky naší provincie. Začínáme tak v tomto jubilejním roce, kdy se připravujeme na oslavy 200. výročí jeho narození, které vyvrcholí v květnu 2008 v den jeho narozenin.