* 19. – 23. 7. 2009

Tato obnova začala v neděli v Kroměříži. Večer jsme dokončili poslední přípravy a kontrolu vybavení, hlavně jsme se však připravily duchovně: uvědomily jsme si, co je vlastně pouť a jak ji správně prožívat. V pondělí dopoledne jsme přijely na Velehrad a po mši svaté jsme se odtamtud vydali na první etapu naší pouti s cílem ve Spytihněvi, kde jsme spali v základní škole. Měkké „i“ v příčestí minulém ve druhé části této věty není chybou J. Hned ve Starém Městě se k nám totiž připojil otec Václav Slouk, který nás doprovázel duchovně i fyzicky během celého našeho putování. Při večerní modlitbě v krásně upraveném podkroví nás nečekaně navštívil i sám pan ředitel školy, jemuž tímto ještě jednou děkujeme za milé pohostinství.

Pokračování »

Prožily jsme ji ve společnosti Panny Marie a svatého Františka. Každý den jsme se seznámily s některým úsekem života serafínského světce z Assisi. „Teoretické poznatky“ o jeho životě jsme si doplnily pomocí her a výtvarných aktivit. Krásné chvíle jsme prožívaly při společných modlitbách inspirovaných spisy svatého Františka.

K Matce Boží jsme se přiblížily dramatizací růžencových tajemství a výrobou ikonek a růženců, a také poutí k Panně Marii Matce Jednoty na Velehrad. Cílem druhé etapy poutě byly Huštěnovice, rodiště sestry boromejky, matky Vojtěchy Hasmandové, odvážné bojovnice z dob komunistického útlaku.

Po dva dny naší obnovy nás doprovázel živý františkán, otec Jakub Sadílek, a závěrečné dva dny s námi prožíval otec Jan Linhart. Také jejich zásluhou byla tato duchovní obnova dobrým startem do právě začínajících prázdnin.

"Kdybych měl už nohu v nebi a řeklo se mi, že se mám vrátit na zem, 

abych pracoval pro obrácení jediného hříšníka, rád bych se vrátil."

Sv. Jan Marie Vianney se narodil 8. května 1786 v obci Dardilly u Lyonu. Vyrůstal v době francouzské revoluce, s náboženskými pravdami se mohl seznamovat pouze v rodině nebo neveřejným způsobem, číst a psát se začal učit až v 17-ti letech. Pod vedením faráře z blízké farnosti Ecully se připravoval na kněžství a po vysvěcení v grenobelském semináři (1815) u něho začal působit jako kaplan. V roce 1818 mu byla svěřena zanedbaná venkovská farnost v Arsu; jeho upřímná zbožnost a horlivá láska k duším ji dokázaly proměnit v ohnisko náboženského života. Nebyl teologem ani řečníkem, většinu času strávil ve zpovědnici a před svatostánkem. Ročně přicházelo za ním do Arsu až sto tisíc lidí. Toužil po řeholním životě, ale z poslušnosti zůstal ve své farnosti až do smrti (4. 8. 1859). V roce 1925 byl prohlášen za svatého a 1929 za patrona kněží v duchovní správě.