„V církvi, která je jako svátost, to je znamení a nástroj Božího života, se zasvěcený život jeví jako zvláštní znamení tajemství vykoupení. Následovat a napodobovat Krista „více zblízka“, zjevovat „jasněji“ jeho sebezmaření znamená, že v srdci Kristově jsou „mnohem hlouběji“ blízko svým současníkům. Ti totiž, kteří jdou touto „úzkou“ cestou, povzbuzují vlastním příkladem své bratry a vydávají jasné a skvělé svědectví, že svět nemůže být přetvořen a Bohu zasvěcen bez ducha blahoslavenství.“

(Katechismus katolické církve §932)

V tento den si připomínáme významnou událost tajemství Ježíšova narození a dětství, kdy Maria a Josef přinesli Ježíše do Jeruzaléma, aby ho zasvětili Pánu. Podle Mojžíšova zákona musela matka čtyřicet dní po narození syna přinést v chrámě oběť a být očištěna. Prvorozený syn musel být představen Hospodinu, kterému na připomínku vyvedení z otroctví v Egyptě patřil, a musel být vykoupen. Stařec Simeon po setkání s Ježíšem byl naplněn Duchem svatým, poznal v dítěti slíbeného Mesiáše a velebil Boha.

Dlouholetou církevní tradici stvrdil v roce 1996 Svatý otec Jan Pavel II., když vyhlásil oficiálně 2. únor jako Světový den zasvěcených osob a spojil tento liturgický svátek, který připomíná Ježíšovo zasvěcení v chrámu, s připomínkou těch, kteří se v církvi zasvěcují celoživotní službě Bohu i lidstvu. Proto se také na tento svátek  konají pravidelná setkání členů různých řeholních společenství se svými diecézními biskupy.