česká provincie kongregace milosrdných sester




naši svatí

Bl. Matka Marie Terezie Schererová
spoluzakladatelka a první generální představená (1825 – 1888)
„Nemalomyslňme, nýbrž pohlížejme na Toho, od něhož pochází všechna síla.“
„Odkrýt gram zlata, který je okryt v každém člověku.“
„Musíme mít odvahu a být silné.“
„… neočekávejte, že budete konat krásnou práci.
Na pěknou práci je dost lidí, k tomu není potřeba Milosrdných sester.“
Kateřina Schererová se narodila 31. října 1825 ve švýcarském Meggennu. Z lásky ke Kristu se rozhodla sloužit mládeži, chudým a nemocným. Byla mezi prvními dívkami, které vstoupily do Kongregace Milosrdných sester sv. Kříže, založené kapucínem P. Theodosiem Florentinim, a přijala zde jméno Marie Terezie. Dne 27. října 1845 složila první sliby a začala působit jako učitelka. Po pětileté činnosti byla povolána do chudobince v Näfelsu, kde se měla starat o chudé a současně vést školu pro dívky. Roku 1852 ji zakladatel povolal do Churu a svěřil jí vedení nemocnice a noviciátu. Roku 1856 se stal mateřincem kongregace Ingenbohl a sestra Marie Terezie byla zvolena první generální představenou. Svým sestrám se stala moudrou matkou, vyznačovala se jasností úsudku, nenáročností, vytříbeným smyslem pro spravedlnost a pro humor. Byla vůdčí osobností, dovedla druhým lidem dodat sebedůvěrya tím je motivovat pro jejich práci. Neodcizila se světu a její opravdová láska se nezastavila u klášterních zdí. Po náhlé smrti zakladatele zachránila ohrožený institut. Zemřela 16. června 1888 v mateřinci v Ingenbohlu. Za blahoslavenou ji 29. října 1995 prohlásil papež Jan Pavel II.

P. Theodosius (Antonín Kryšpín) Florentini
zakladatel kongregace (1808 - 1865)
„Potřebuji sestry, které rozumějí kříži.“
„Všude, kam až dosahuje slunce, jsou lidé mými bratry.“
„Boží dobrota mne nikdy nezklamala.“
P. Theodosius (Antonín Kryšpín) Florentini se narodil 23. května 1808 v Münsteru ve Švýcarsku. Roku 1825 vstoupil do kapucínského řádu. Po složení řeholních slibů dne 22. října 1826 studoval filozofii a teologii v Sitten. Začátkem 19. století byla ve Švýcarsku velká náboženská i materiální bída. Již záhy, ještě za studií, se P. Theodosiovi otevřel duchovní vhled pro naléhavé sociální problémy jeho doby a rozhodl se proti tomu něco udělat. Byl to člověk vášnivý, schopný nadšení a plný překypující energie. V roce 1844 založil v Aldorfu řeholní společenství sester učitelek, ke kterému se brzy připojila Kateřina Schererová jako sestra Marie Terezie. V r. 1845 se stal P. Theodosius dómským vikářem v Churu. Zakrátko získal jméno angažovaného duchovního správce, věhlasného kazatele a přesvědčivého sociálního apoštola. Stát se tehdy málo staral o nemocné, staré a chudé lidi, proto zde založil v r. 1850 svou první nemocnici, k jejímuž vedení povolal sestru Marii Terezii. Aby mohlo dál pokračovat spojení apoštolátu sester ve výchově i charitativní oblasti, vzniká ze Školských sester sv. Kříže v Menzingen společenství Milosrdných sester sv. Kříže s mateřským domem v Ingenbohlu. P. Theodosius byl ve své době o mnoho let dopředu. Jako sociálního reformátora jej tehdy skutečně znala celá Evropa. I když ho mnozí obdivovali, pro svá podnikání, zejména ohledně vedení továren v křesťanském duchu (např. textilka v Horním Litvínově v Čechách), potřebnou podporu nikdy nedostal. P. Theodosius zemřel 15. února 1865 uprostřed své neúnavné činnosti na svých cestách v Heidenu.

Bl. sestra Ulrika Nischová
(1882 - 1923)
„Láska nezná míry.“
„Chci mít lásku, která je všem vším a všechny činí šťastnými.“
„Jsem nejmilejším dítětem nebeského Otce.“
„Jsem chudá a přece mám všechno.“
Ulrika Nischová, rodným jménem Františka, se narodila 18. září 1882 v Mittelbiberachu v Horním Švábsku v chudé a početné rodině. Bylo to skromné a tiché děvče, které vynikalo láskou ke kříži a pokorou. Jako mladá služebná onemocněla a v nemocnici poznala sestry sv. Kříže. To jí pomohlo objevit své životní povolání a rozhodla se následovat Krista podle jejich vzoru. Na řeholní život se připravovala v Hegne u Bodamského jezera, kde 24. dubna 1907 složila své první sliby. Při službě kuchařky, kterou na různých místech konala, vynikala pokorou a sloužící láskou. Zdrojem síly jí k tomu byla modlitba. Bůh ji obdařil mystickými dary a vyzkoušel utrpením. Vše přikrývala láskou a mlčením. Zemřela 8. května 1913 v Hegne. Za blahoslavenou ji dne 1. listopadu 1987 prohlásil papež Jan Pavel II.

Bl. sestra Zdenka Schelingová
(1916 - 1955)
„Za mraky je moje milované Slnko.“
„Moja cesta je samá láska a dôvera v Boha. Pre tých, ktorí milujú Boha, niet strachu zo spravodlivosti… Žiť láskou značí nechať všetok strach a spomienku na hriech.“
„Usmievaj sa! S úsmevom trhaj ružičky bolesti, s úsmevom rozdávaj slová… S úsmevom pomáhaj, s úsmevom prijímaj nespravodlivosti, s úsmevom nes nepravdu o sebe! S úsmevom prijímaj, keď ťa klamú! S úsmevom zakrývaj všetko, čo ťa bolí, s úsmevom kráčaj, i keď si veľmi smutná, s úsmevom kráčaj ku Golgote, tam nájdeš toho, ktorý všetku lož, zlobu, faloš, klam ľudí, poznal prv ako ty. On teba už len necháva kráčať po vyšliapanej ceste. Aká nevďačná by si bola, keby si sa všetkému neusmiala!“
Sestra Zdenka Schelingová se narodila 24. prosince 1916 v Krivé na Slovensku. Otec Pavel Scheling byl rolník a matka Zuzana, rozená Pániková, se starala v domácnosti o jedenáct dětí. Sestra Zdenka se narodila jako desátá v pořadí. Při křtu 27. prosince 1916 dostala jméno Cecílie. Rodiče jí dali vzornou náboženskou výchovu. Po vstupu do Kongregace Milosrdných sester sv. Kříže navštěvovala zdravotní školu a po předepsané řeholní formaci složila 13. ledna 1937 řeholní sliby. S příkladnou obětavostí a s hřejivou láskou působila jako ošetřovatelka ve Státní nemocnici v Bratislavě. Za odvážnou pomoc pronásledovaným kněžím byla 17. června 1952 Státním soudem v Bratislavě nespravedlivě odsouzena na dvanáct roků ztráty svobody. Ve vyšetřovací vazbě byla podrobena mnohému mučení. Byla vězněna v Rimavské Sobotě, v Brně, v Pardubicích a v Praze na Pankráci. Všechno utrpení snášela s hrdinskou trpělivostí a s ochotou i zemřít pro Boha a pro dobro církve. Modlila se za ty, kdo jí ubližovali. Jako těžce nemocná byla z vězení propuštěna. Tři měsíce poté zemřela v nemocnici v Trnavě 31. července 1955. Papež Jan Pavel II. ji prohlásil za blahoslavenou 14. září 2003 v Bratislavě.

Sv. František z Assisi
(1182 - 1226)
Modlitba před křížem Nejvyšší, slavný Bože, osvěť temnoty mého srdce a dej mi pravou víru, pevnou naději a dokonalou lásku, Dej mi, Pane, správné cítění a poznání, abych splnil tvůj svatý příkaz, který jsi mi vpravdě dal. Amen.
Narodil se v Assisi roku 1182. Jeho křestní jméno bylo Jan. Po lehkomyslně prožitém mládí se obrátil, zřekl se otcovského majetku a dal se do služby jen Bohu. Kolem roku 1208 přijal jáhenské svěcení a když začal kázat v Assisi, přidalo se k němu několik následovníků – tak vzniklo první františkánské společenství (1209). Se sv. Klárou založil řád klarisek (1212). Pro laiky toužící žít ve světě podle františkánských ideálů založil společenství III. řádu (1221). Definitivní františkánská řehole byla schválena v roce 1223. V letech 1217 – 1219 poslal několik skupin bratří do různých krajin Evropy. Sám se na svých apoštolských cestách dostal až do Palestiny, Sýrie a Egypta, kde kázal před sultánem. V Římě se setkal se sv. Dominikem. Ke všemu, co podnikal, si žádal souhlas církevních představených – jako např. když se souhlasem papeže postavil na vrchu Grecciu o vánocích 1223 živé jesličky. Poslední léta prožíval v ústraní. Stigmata, která se v samotě na hoře Alverně objevila na jeho těle, připodobnila ho ještě víc Kristu. Krátce nato složil svůj chvalozpěv stvoření. Zemřel 3. října 1226. Za svatého byl prohlášen už 16. července 1228 papežem Řehořem IX.