Setkání mládeže - srpen 2017


Celostátní setkání mládeže v srpnu 2017

NEBOJTE SE!

Tipuju, že většina lidí za ty roky již tuší, co se při takovýchto 8 500 zúčastněných děje. Už ani nemám odvahu zmiňovat to. A tak těch 5 dní seznamování, sdílení, slavení společných liturgií, brigády pro město, návštěv sociálních zařízení, přednášek, katechezí, koncertů a divadel shrnu do přepisu zápisků, které jsem si z Olomouce odvezla a občas “zopáknu” přečtením, abych měla co uvádět do praxe.

Moc se mi líbí slova papeže Františka:” V rodině se setkáváme u stolu, odkládáme mobily a tablety, díváme se na sebe, hovoříme spolu, nasloucháme si”. O to při této akci šlo. Měli jsme tam na sebe vzájemně čas. Tolik určeného času!

Po katechezi biskupa jsme utvářeli náhodné skupinky s otázkami k diskusi. Tak si zkuste zodpovědět to, o čem jsme s cizími měli debatovat: Co pro tebe znamená, že jsi Božím dítětem? Máš rád své jméno? Víš, co znamená? Jaké máš touhy a přání? Mluvíš o nich s Bohem?Jak sis představoval nebe, když jsi byl malý? A jak dnes?

Každý den setkání nabízel časopis FOLLOW, v němž přes noc redakce zpracovala ohlédnutí za uplynulým dnem s fotkami, hláškami a povzbuzeními. O.Pavel Michalec nás v jednom čísle naladil takto: “Zvedni zadek  a dělej Boží věci! Už jsi někdy četl evangelia? Doporučuji zkusit to a zaměřit se na to, jak se choval Ježíš. Nikdy nejednal tak, jak od něj lidé, a dokonce i jeho vlastní rodina, očekávali. Dělal věci “po svém” ve spojení se svým Otcem a Duchem. Byl sám sebou a výsledek byl vždycky Boží – prostě lepší, než čekali, protože Jeho motivací byla láska k nám. Až ti někdo bude říkat, ať ve svém životě následuješ Krista, znamená to, že máš zvednout zadek, nechat se vést Bohem a s láskou začít něco dělat. Tak jak tě stvořil, přesně tak s tebou počítá. Není třeba si na nic hrát nebo se přetvařovat. Následovat Ježíše a chodit po jeho cestách znamená být sám sebou a dělat Boží věci!”

Věta NEBOJTE SE protkávala všechen program. Dle témat dnů a množství vyřčených osvědčených rad zkušených, žijících vírou se nemáme bát být sami sebou, nemáme se bát lásky a života, nemáme se bát budoucnosti, nemáme se bát uvěřit Kristu, nemáme se bát jít do celého světa.

Toto rozhodnutí jsem si odvezla domů, do obyčejnosti všedních dnů.

A teprve tam se plody setkání začaly projevovat.

Vešla jsem do obchodu. Stojím u regálu, když slyším prodavačku hašteřit Božím jménem. Ihned mi paměť připomněla slova katecheze jednoho z biskupů: “Když to uslyšíte, poklekněte”. Styděla jsem se. Ale hec je hec! Klekla jsem nenápadně k regálu a dělala, že hledám jiný druh paštik.
Ach ta praxe. Neboj se evangelizovat!

Když usínám při adoraci a čas mi přijde ztracený, vzpomínám na přednášku biskupa Davida o Eucharistii.  Proč ji mám adorovat? Slovy sv. Augustina: Vzorem kéž je ti Maria – nebylo by jí platné, že nosí Krista v těle, kdyby ho nenosila v srdci.
Neboj se být “jen tak” s Kristem!

Od příjezdu ze setkání si při modlitbě vybavuji mladé rodiny. Již rozpoznali svá povolání a vykročili za nimi. Tolik rodin nemá lehkou situaci. Tu neměl a nemá ani Ital Enrico, který tam svědčil o smrti dvou dětí a mladé manželky. Je nám všem vzorem v hledání vůle Boha. Ten den se tam hodně mluvilo o povolání člověka. Soucítím s těmi tisíci mladými, kteří opravdu netuší, k jaké službě je Bůh stvořil. Je tak úžasné a pokojné už nějakým směrem jít!
Ach ta praxe. Nebojme se budoucnosti a Pravdy o sobě!

Tak, a co teď?

Jdu do toho!

Jdete někdo taky???

postulantka Marta

P8190068 - kopie
« 1 of 7 »